.
Jako mapa z pěny
na hladině kávy
či větrné duny
pískovcových cest
jak valivé magma
rozvařené lávy
takto vnímám poezii
symbolických gest
Pro epický projev
horských panorám
nebo zmrzlou krustu
polních kaluží
pro ně svoji duši
navždy zaprodám
a uvolním nápor
světských ostruží
Jak hluboký stesk
nedělního večera
když se hmyzí ticho
krajem rozhostí
kde bytostný pramen
z buněk vyvěrá
tam zkyne mé přítomno
kvasem věčnosti
.
No chlapče zlatý, aké posolstvo si chcel ľudstvu nechať to netuším, ale je to fakt krásne. Všetky moje zmysly boli uspokojené a spokojné.
Už tam chýbala len vôňa mäty...;-)
28.03.2011 21:18:00 | maranika
ještě chci dodat že tato báseň je milá hravá a krásně se u ní pije káva:-)
28.03.2011 20:17:00 | la loba
Sluníčko světové každodennosti jsi vepsal sem,
čtu a jen čubrním, jak hezké symboly jsi psal,
co všechno přišlo Ti a jak jsi to sem
pro všechny hezky rozepsal
28.03.2011 12:49:00 | Veselý Drak