Zvoní telefon
pod vázou
plnou uschlých růží
vedle prázdné
láhve vína
Zvednout ho
je vskutku dřina
odlepit kůži
od peřiny zrádné
Co když můj pel
z tebe spadne?
Co když lehká deka
odhalí co jsem
v noci řekla
Řekla jsem pěkná
hodná slova
že do tvé náruče
chodím se schovat
Zvoní telefon
a okvětní list
uschlé růže
odpadl z vázy na něj
Nelze písmena číst
Kdože to volá?
Kdo teď rušit může?
To volá NADĚJ
Že poslala mi
toho pravého muže..