ve chvílích kdy slyším upadnout každou vlastní myšlenku
se zastavím
ještě
pozorněji poslouchám
ticho
ohnu chrbát
napnu sval
pomalu a opatrně zvedám
zkoumám, prohlížím ze všech stran
ukládám do archívu
toho ve sklepě mého nikdy nepostaveného domu
prázdně polknu
při pohledu na měsíc
co zmizel za branou
liduprázdna
nelze zastavit pohyb
snad jen možná
pozorovat
být pozorován
z okna světelného domu
kdy lampa signalizuje
ztraceným lodím cestu
domů
Kde jsi vlastně doma?
zeptal se mě kámen u cesty....
Nadechla jsem se
přivřela oči
a řekla
s veškerou pokorou
a štěstím
sedmnácté Noci
tam kde je láska
kterou nosím v srdci....
*******************
já jsem totiž šneček
svůj domov si nosím všude s sebou
:))
a mně nešplouchá na maják mě na něj kape
ono totiž stačí když kape :)
31.03.2011 16:14:00 | Noc17
když ztratím cestu..přivoním ke kytce,kouknu do nebe,nadechnu se svěžího rána a jdu hledat sama sebe..
ST
31.03.2011 09:03:00 | Mbonita
Na maják mi šplouchá :-)
30.03.2011 23:03:00 | Chancer