Oddaně malujeme
na zdi stará znamení,
která ukázala se být nová.
Trochu troufale žalujeme
vlastní zoufalé úsměvy,
když realita není už snová
a má značku skutečná.
Sarkasmus horské dráhy
osudného života podepíše
nám další stránky záhy
a půjde zase o dům dál,
když už i na předpremiéře
jsme vyprodali prázdný sál.
Od západu na východ
se slunce v protiproudech
otáčí a nikomu z nás už nestačí
to, co bylo ani to co je.
Oddaně jdeme dál,
snad až na samý okraj
nás samých,
směrem do řádků
osudem nám předepsaných…