Mobil už mě v ruce pálí,
blíží se smluvená hodina,
kdy prvně hlas Tvůj uslyším
těším se, jak malá holčina.
Srdce mám až v krku,
jaký je Tvůj hlas,
nedočkavost ve mě roste,
po zádech jde mráz.
Slyším Tě a je mi dobře,
krásně Tvá slova zní,
bez obav si povídáme,
utužujem přátelství.
Sužuje Tě nemoc těžká,
pro sportovce pohroma,
lůžko nemocniční,
pořád je Tvá opora.
Slzy mi tiše kanou,
u srdce mě bolí,
ty neslyšíš to, nevíš o tom,
nechci, abys smutnil.
Snažím se být veselá,
povzbudit Tě slovy,
že chystá se slezina,
kde s námi budeš řádit.
Chtěla bych být s Tebou a za ruce Tě držet,
pustit si žilou a dát Ti svou krev,
Chtěla bych být u Tebe, až den "D" nastane,
kdy opustíš, ten smutný prostor a do hor půjdeme.
Ať je brzy lépe..
03.04.2011 13:14:00 | Jansa
Tami,jak já mu přeji
uzdravení a horskou cestičku pod nohama
a modrá nebe nad hlavou a vítr z hor...
Moc pěkná básnička..ST.
02.04.2011 11:47:00 | Květka Š.
Až ten den D nastane
úsměv v tvářích vyvstane:)
Chci věřit, že to bude brzy Tami a bude zase dobře.
02.04.2011 11:07:00 | CULIKATÁ
ano, síla přátelství
je dar na celý život
já snesla bych Vám klidně vodu živou
aby den D byl brzkým poselstvím...
02.04.2011 09:55:00 | šuměnka