Nejtemnější zákoutí...
Nejtemnější zákoutí...
Anotace: ubližujeme nejčastěji sami sobě, aniž bychom to věděli a nazýváme to chybami, ze kterých se člověk učí....
Jako Rubikova kostka,
co má pro mě složitá řešení....
Jsou pro mě,
tvoje oči....
A puzzle z tisíce dílků,
nejde složit přeci za minutu...
Tak mě nežádej,
o tak těžká rozhodnutí.....
Na jazyce mám,
tu starou pachuť whisky....
Hráli jsme si na velikány,
a teď máme oči pro pláč...
Jako hvězda,
zřítila jsem se až na samé dno...
Tam kde květiny nevoní,
a láska nekvete....
Tam budeme oba dva žít,
díky své pýše....
Ponořeni,
do hlubin svého svědomí....
A hořkost,
budeme zapíjet absinthem....
Plakat,
pro život....
I pro smrt.....
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
úplně jsem na tuhle báseň zapomněla...je zvláštní že skládám a pak zapomenu na slova která jsem složila...
29.05.2011 12:45:00 | whiolet
Byť by to bylo nejtemnější temno, pořád byste byli dva..a o to jde ;-)
12.04.2011 00:36:00 | Chancer
Veliké poděkování....stojím si za tím, že básně jsou od toho aby do nich člověk vkládal sebe, svoje pocity...
08.04.2011 20:19:00 | whiolet
Upřímné a psáno s porozuměním... jistým uvědoměním, kde a jak stala se chyba... hodnotit nebudu, protoře totok dílko je až příliš citlivé. Perfektně podané, suprové.
08.04.2011 20:17:00 | NikitaNikaT.
