zdusené nebe
s docela malým východem skrz slunce
které už touto dobou nevzdává hold flákačům
ani chodcům
co teď za oknem bezmocně bloudí
za takového šera potkávám mladou dívku
náhodně a velmi pravidelně
nastupuje do tramvaje v doprovodu svého malého syna
nikdy jsem nezažil tak zářivé paprsky slunce
které najednou umí proniknout skrz sklo
a všechno to zoufalé v lidech
vidím její oči
tak zklamané a dobrosrdečné
vidím onu lásku
která skrz ní proniká do vzduchu
vím, že existuje klíč
a ten se skrývá v pohledech
vím, že lze vidět skrz otevřené oči
.
pro mne "hezké" je někde jinde - tohle mě uchvátilo - svou obyčejností a zároveň výjimečností..
co hezkého sem kdy kde přečetla, to zapomínám ale věci jako je tahle ty někde ve mně zůstávají :o)
14.04.2011 12:24:00 | hanele m.