Anotace: při přednášce na Hlinkách, kde je speciální škola pro nevidomé, se mě stalo toto:
Sbírka: Až na vyjímky
°
Mluvíme o slepotě
je prý jako narozené kotě
Skácel zase píše o Bílé noci
a nebo je to noc bezhvězdně prázdná
Ale tma slepců
není černá
není bílá
Je žádná
To řekla dívka a dala mi své skleněné oči do dlaní
Píchlo mi ve spáncích, když mně došlo bez ptaní,
že tak, jak platí:
Pochopíš víc než půlku jednání člověka,
až budeš kráčet v jeho opáncích
stejně tak platí:
Soucit mi přestal být jen nevzešlé semeno
když jsem potěžkal dívčino břemeno
°
Souhlasím s JAREM.
Dobře, že neseme svoje břemena
a chůze kéž je neměnná,
ať směřuje ke Slunci za mrakem,
kdy orosenou tříbí zem,
paprsky, které zahřejou
naši touhu nevěrnou,
protože jen v těchto šlépějích
dříme naděje, víra, poznání.
Díky, dýchá z toho na mě jakási teologická (rozuměj Bohu milá) pravda :-)
14.04.2011 23:20:00 | monique
ještě že se ale najdou lidi, co mají odvahu potěžkat něčí břemena, dík (za básničku, ale i za "to" ostatní)
12.04.2011 11:29:00 | JA.RO.
Píchlo mi ve spáncích, když mně došlo bez ptaní...
jsou vzácné okamžiky což? i když někdy bolestivé...
12.04.2011 09:09:00 | xxx...