Příště

Ztracená ve svém vlastním světě,
Kde bílá je černá,
Hledám klíč k realitě.
Jen Samota je mi věrná.

Slyším tiché klepání.

Někdo je za dvěřmi,
Sladce šeptá: „Pusť mě dovnitř.
Lásko, tak věř mi."

Srdce své slyším tlouct,
Když jeho hlas zazní.
Uši mě bolí, a to moc,
Sakra už dost! Zahřmím.

Bije jako na poplach,
Když ve svém já
Nenacházím to,
Po čem tak toužím.

Klíč k zamčené bráně,
Kde bledá duše bloudí.

...

Nenajde ho, i kdyby
Lezla po kolenou v té
Své slepotě.

Zkoušej to dál,
Třeba vpustí Tě,
Příště,
V dalším životě.