Labutě

Dvě plavající labutě,
ty a já,
to je krása opojná.
Jen tak si plynout po vodě,
kam nás len proud dostane.
Řeka je naše království,
které se rychle rozrostlo,
které se rychle rozplyne
a nic jiné nám nezůstane.
Jak krásné je jít po proudu,
ale jak jít proti němu?
To těžká je věc,
kterou jen tak někdo nedokáže.
Jít proti proudu,
hledat štěstí v neštěstí,
avšak krásné pocity v nás zůstanou vzápětí.
Když naděje zůstane a tvůj smutek ovládne,
a nic už není bezradné.