Pár chvilek romantiky,
není pro kritiky.
Všechno je na nic,
všechno je jako zlý sen,
ty dávno nejsi panic,
a já nevzdávám se jen,
nevím, neznám, nemiluji,
neotvírám srdce (ne)lituji.
Víš o mě dost a víš,
že nikdy lásku neslibuji,
vím, že dáváme si čas,
víš, že pochybuji.
Víš, že nikdy nepřijedu,
ale když se objevíš podlehnu,
na chvíli, na chviličku malinkatou,
jsem tvou básní nedopsanou,
které říkáš nashledanou.
A co ty víš?
dlouhá samota udělala
z nás sobce
neumíme se obětovat,
ani jeden lásce.
Nepotřebujem čas,
nevyřeší to za nás.
Jsme noc, po které
nepřijde den,
Nikdy nestane se
z nás jeden.
Plamen zhasíná,
láhev je skoro dopitá,
dávám ti sbohem,
lásko, jsem prokletá.
Není láska jako láska... pravá, ta v srdcem praská... když se hroutí k zemi. ST!*** za zamyšlenku, ale také za to, žes ukázala, jak se dá láska žít... štěstí je to, co nás v životě hodně posiluje, příčinou bývá právě láska, rodina, přátelé...
20.04.2011 06:14:00 | NikitaNikaT.