Nekonečná jako zaprášená ulice,
nesnášíš ten dav lidí,
prázdná jako obyčejná popelnice,
hlavně ať tě nikdo nevidí!
Na obloze zářící měsíc s hvězdnou oblohou,
tak jako ty v nezastavitelném smíchu,
neovládáš se, co je s tvou rovnováhou?
lehoučce se potápíš k průšvihu.
Vše zdálo se být fajn jako jindy,
pozdě na to, běhat sprinty,
přimáčknutá u zdi stojíš,
ničeho, že se nebojíš?
Jenom stůj a poslouchej,
v hlavě si to rozmotej!
Tohle se nemělo stát,
zkazila si to, co víc si přát?!
Povedené obraty, které krásně vystihují myšlenky,jen bych to nevázal váaným veršem,volným by to neznělo krkolomně a dal bych ST,takhle jen T
16.04.2011 19:30:00 | Désolé