Rozpálené studenecké louky
studánky mezi hořci
nebe trav
je léto
vousatí dědové harašící větvemi
rozprávějí
mozolnaté klouby modřínů
komíhají časem
vzduch je čirý
až bolí víčka
a my obrácení do sebe
zvracíme včerejšek a vodu
stín se vsakuje mezi kořeny
a mlhu ráno nedojídá
nedělní desátá propuká ve věžích
a mezi Otčenáši
paprsky se derou k hlíně
a dávají svět světu všanc.
Poslední strofa je obrazově a poeticky nadupaná, přestože nikde netlačí na pilu.
15.04.2011 07:35:00 | Dota Slunská