Snad tančila jsem před sto lety
při měsíčku u vody
a potom zašívala vodníkovi kalhoty.
Snad byla jsem před zraky lidí
ukrytá za zdmi harému
nebo i dělala společnost sultánu samému.
Snad luštila jsem šifry
v egyptských pyramidách,
hledala potom východ v jejich tmavých chodbách.
Snad byla jsem nadšená zahradnice,
co pěstovala každým rokem
květin víc a více.
Snad držela jsem ochrannou ruku jako anděl
nad dětmi a pro lidi potřebné,
hlídala jejich štěstí,
ať na ně smůla nesedne.