Návštěvnost
na vodě...
na vodě...
přiheftuje dny k sobě
takže zapomínám
v které že to jsem době…
jako ospalý narcis
se snažím uchopit svůj obraz
co se zrcadlí na hladině
květem z vlny
která jej uvěznila
abych mohl znovu ožít
díky vodě...
odložím kufry dekadence
nalodím se
na zvlněnou bárku
nechám se houpat
a odplavit
přetvářku
i suchozemské zábrany...
podívám se na život
tak trochu jinak
neotupeně
s legrací
někdy proloženou
tragédií
která však k tomu všemu patří…
jsem jako delfín
ploutví zapletený do kotvy
co si klestí neoznačenou cestu
jen pomocí slunce a hvězd
brázdou povrchu
co za mnou zase hned mizí
vydán napospas
nezkrotným vrtochům povětrnosti...
můžu se jen tak flákat
můžu si zahulákat
křepčit do kadence
než mne polapí
do sítí karence
na podvýživu...
náhle jsem spatřil
vodu
co začíná houstnout
a já dostal radost
země
budou vitamíny
teď už vím
že mám na dosah
to co mi chybí...
ženu...
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskSice jsem nepochopila co má žena co společné s vitamíny,ale budiž...pro delfína snad i joo...ale opět se krásně četla!:))
20.04.2011 16:17:00 | střelkyně1
Usmála jsem se
a podívala dolů z vesmíru
svou meziplanetární mlhovinou Helix
na řetěz oček dnů a nocí v jedno spojených;
na slunečního svářeče a jeho koncese
schopnosti vyslovit i přihelftovat na míru
na snahu uchopit ten zrcadlící remix
všech vln i vodních rýh…
zvlněná bárka houpavě se vrtí
vzdálená suchozemským zábranám
vzdálená zrození i smrti
vzdálená formě strnula
v převaze zdolat vlnolam
v síle, která je plynulá
i odhodlaná k zdivočelým hrám…
Díval se trochu jinak
na život
jak by měl v očích anagram;
věděl, že tragédie stíná
aby svou komedií přišla jiným vhod
že bolest formuje
a ke štěstí je cesta trnitá
že k uvědomění je užitečná vina
a k chůzi po vodě zas prám
že jen ten, kdo své bytí kvituje
tak s tím se v nebi počítá
a ten, kdo miluje
tak zvládne protiproud…
Byl jako delfín!
A já zas jak ten růžový
se skokem ponořila vodám do hlubiny
S vinou i bez vin
jsme klestili si cestu skrze korály
nezkrotných vrtochů a chrámoví
napospas slunci, k obručím jeho krinolíny…
***
Věděl, co chybí mu
Hledal kdekoli ženu!
Jsem povětrnost v ženském minimu
…však přesto neúnavně dopředu se ženu…
19.04.2011 15:09:00 | šuměnka
dnes vlnou se stanu
a zvednu do dlaní barvy
všech vod
i té tvé
zpěněná zašeptám
chceš-li svezu tě..poutníče
19.04.2011 07:32:00 | Mbonita