Po kapkách vzpomínek

Po kapkách vzpomínek,
na smutný plamínek,
kdy lůno své připravila,
aby matkou byla.

Semínko lásky v ní kličilo,
za devět měsíců by křičelo
V láskyplné náruči by se hřálo,
za všechnu bolest by to stálo.

Osud jinou cestu připravil,
z lůna semínko vytlačil,
nestačilo dozrát, byl to jen sen,
bolest v srdci zůstala jen.

Čas plyne jako voda,
zklamání hluboko se schová.
Když slyší dětí smích či pláč,
v srdci bolest probudí se zas.

Dál bojuje o to nejcenější,
co každá žena chce,
slyšet slovo „máma“,
naděje tu pořád je.