kamenná tvář

KAMENNÁ TVÁŘ

Kamenná tvář do žuly vtesaná
zjevila se světu
z kamene srdce, kamenný krok
jde světem hrdě po celý rok
má svoji metu

Pod jejím pohledem z kamene
vše hezké hned mizí
i slunce z oblohy zažene
vše je ji cizí

Ztemněly louky, i květy mizí
do trávy skryly svou zář
a tíha na duši, slzy teď roní
kdo změnil v kámen příjemnou tvář

Jen žula z obrazu na mě teď zírá
i verš mizerný snad vadí
bolí, když člověka něco zradí
a místo fialek čpí tady síra.

jalan