žárově...

žárově...

Anotace: může v ničem přebývat vše?...mezi vzduchem a vodou...

slunce proniká mračny
vrhá paprsky
na hnízdo lindušky
v němž spočívá
ohnivý meč
a blýskavá špatule
jako symboly
zranit a léčit
nohy plné vody
roztít la roche
jako la ruche
plné medových pláství...

Prométheus kdysi odcizil oheň nebesům
aby oživil člověka
Vulkán stvořil Pandoru
první ženu které Minerva darovala pohyb
tím že jí vdechla životní oheň
a prostý smrtelník
sochař Pygmalion
touží pojmout za manželku
své vlastní dílo
a tak vzývá Venuši
aby ohněm oživila jeho sochu Galatheu...

pokoušet se odhalit podstatu
nebo přirozenost ohnivého
je jako pokoušet se
o odhalení neviditelného
jehož skutečnou přítomnost
zahaluje ohnivé roucho…

ale jestliže se žár rodí pohybem
kdo udržuje pohyb
ne-li oheň sám?..

to je bludný kruh…

a přesto
oheň není spalovačem
nýbrž jeho příčinou
spalování je výsledkem
pouštění ohňožilou
a plamen je obraz ohně…

hořlavá vlna nás obklopuje
a omývá ze všech stran
přitiskni se
má Athanor...

zdvíhá se větrné sémě...
Autor enigman, 20.04.2011
Přečteno 269x
Tipy 27
Poslední tipující: isisleo, Actafool, labuť, pejrak, divoska_jaja, Maryje..., hašlerka, Juan Francesco de Faro, zenge, CULIKATÁ, ...
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře

Chybělo mi
teplo. I záře svítivá

Já cítila se jako provinilec
sparťanského světa

Když náhle zvuk rozechvěl zemi
ve fenyklovém stonku uhlík ožívá
a Prométheus usmívá se mile
kráčejíc ke mně jako zběhlý světák
a malý oheň záhy rozdělává…

Pak naproti se usadí
na hovor chvíle pravá;
„toť PÝR“; dí suše
jako by součást jeho byl
„ten jeden ze čtyř božských kořenů“

a pak mi ještě prozradí
že mudrc Empedoklés ve své písni nastínil
že živly vlivem Lásky mísí se jak duše
a rozlučují vlivem Sváru

pak na mě podíval se jako na ženu

„tys AÉR, vlhá i teplá forma daru
těleso dokonalých osmistěnů
tak nasedni si k slunci do kočáru
vem´ohnivý meč s sebou do nebes
a zkus odhalit neviditelnost
ozářit přirozenost
vrtidlem z vavřínu do lůžka z lípy snes
ten symbol života
vášnivost rozmanitých tvarů
co květem živoucím se větru třepotá…“

Já nečekala už jsem ani okamžik

V hlavě mi zněla všechna jeho slova

Práskla jsem bičem nad hlavou
a zašuměla; dík
zvedla se chřípí šarlatová
kočár se v rouše ohnivém do noci vznes
žár pohybem se rozplamenil v provaz
oheň sám sobě byl tou příčinou
vlna i obraz na obzoru moh´by demonstrovat

jak síla větrná v ohnivé náruči
se v lásce proplétá
plane a vzdouvá
a pak se rozzvučí

…by k jiskře svého srdce byla zaseta…

20.04.2011 15:11:00 | šuměnka

rozdmýchaná...

20.04.2011 15:09:00 | Mbonita

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí