Tiché domy

Anotace: Měla jsem ještě milion myšlenek, co jsem chtěla napsat. Ale nakonec by to celou báseň zamotalo. Řekla jsem si tedy, ať si z toho každý čtenář vezme, co jen bude chtít. Ať si domyslí, co vše domy vidí a mnohokrát se jistě ty betonové stěny za lidi stydí.

Temná noc skryje přízrak jdoucí tmou.
Měsíční paprsky jediné sdílí pouť mou.
Cesta do neznáma vedoucí zachrání mě snad.

Cesta z města.
Utíkám.

Výlet do krajů, kde najdu klid. Snad.
Svět, který bude mít svět rád.
Sbohem, šeptám a dnes je to naposled.
Co domům z betonu – jediným přátelům - řeknu pár vět.
Je mi jich líto, musí tu zůstat a v zemi stát.
Nemohou se mnou jít, musí se vzdát.
Pevné základy nedovolí jim vstát.
Natož létat.
Beton nemůže hřát
ani vzkvétat.
Je mi vás líto moc, mí staří přátelé.
Zvlášť když vaši obyvatelé
mají srdce tvrdší, než jsou vaše stěny
a prázdné duše, co se těžko změní.
Však vy víte, domové němí….

Škoda, že nemůžete utéct se mnou.