..tělo plné smůly..
..tělo plné smůly..
Tělo plné smůly zlatohnědé…
Zatni do mě svoji širočinu
Vytesej prám skrze moji vinu
Ať s Tvým tokem na okamžik splynu
…peřeje pak spolu dravé sjedem´
*
Tělo plné smůly temně zlaté…
Vnoř už do mě zuby ze svých pil
Vyrob z mého trupu zvučný díl
Bys nás něhou houslí naladil
…zahraj potom kousek od Deváté
*
Tělo plné smůly jantarové…
Zatluč do mě nakonec svůj klín
Dech můj padne na travnatý stín
Pro řezbářská dláta na počin…
…stanu se i truhlou ozdobenou kovem…
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Tvé představy neznají hranic!
Za normálních okolností by výrok "Když dřevo promluví, smůla z něj prýská..." byl vulgaritou nejvyššího kalibru, ale pod touhle básní (?)...
Šuměnko, jsi dřevo, co nádherně tu (z)voní a na jeho zlatavé smůle jsou přilepeny štěstí a radost, které téměř denně přinášíš těm, kdož si Tě zde již objevili.
22.04.2011 22:45:00 | Špáďa
štěstí básníkovo
ukrývá se často daleko za obzorem
možná se zjeví… někdy k večeru?
elegie na život a lásky jeho
nedostavily se dnes,
kupodivu …
a tuším že Tys toho příčinou =)
22.04.2011 10:30:00 | kejtyyy
Všechno má svou krásu, zvláště dokáže se o ní takto napsat... ST!***
22.04.2011 09:42:00 | NikitaNikaT.
