V tichosti
myšlenek
kdy i Tvé rty
němě mlčí
v nerovnováze povah
kdy smutku
nastavujem duši
když naše slzy
kutálí se k zemi
a na zemi se
v tichosti ztrácí
vrací se naděj
co v nenávratnu
zmizela mi
a teď se za mnou
bezcílně vláčí
...