Vzpomínám...

Anotace: kraťoučká básnička,kterou jsem psala pro manžela mé učitelky na základní škole,když umřela na rakovinu slinivky...stalo se to před dvěma lety...byla to Učitelka s velkým U a Žena s velkým Ž...

Její úsměv byl jako rozkvetlé květiny,
její strach o nás byl měděný,
energie měla plnou kopu,
v našich srdcích zanechala velkou stopu.
Dávala nám hodně odvahy a síly,
...byla s námi každou chvíli,
byla naší obrovské paluby pilot,
tak na ni budeme vzpomínat celý život...