V záhonu garážových hodin
s časovou smyčkou v zádech
výfukových zplodin
v autě jsem se nadechl.
V rauši toho smradu odlétám
ze zadní sedačky do nikam
a vás všechny tu nechávám.
Hořko sladká pachuť
s jemným ocáskem alkoholu,
dal jsem si litránek na chuť,
laskavého hlavobolu.
Těžknou víčka
zrak mlží benzínová tma,
cítím,jak necítím nic
slábnoucí dech si mě hýčká
pulzující tepna
zpomaluje víc a víc.
.................
Budím se na kapačkách v nemocnici
s rodinou u postele sedící
slyším doktora jak říká
že byla obrovská klika,
že použil jsem prasklou hadici.
Jak pro koho........
ST!*** je za silný pocit a vnesení myšlenky... jináč, není třebas slov... hořkobolavé a to víc než dost.
24.04.2011 22:36:00 | NikitaNikaT.
Já chci letět ale ne tady,někde v Andách.Existuje pověst že když něco opravdu chceš z čistěho srdce a skočíš z vysoké hory tvé přánî se vyplní a ty se změníš na kondora...
24.04.2011 12:51:00 | la loba