Šlapat si po štěstí

Ukažte mi, prosím, aspoň jednoho vola,
který by si po štěstí šlapal víc jak já.
Je to pořád to samé, neustále dokola
a stejně nedělám to, co dělat se má.

Snad zdám se na první pohled silnou;
podobna ledovci, tak nedotknutelná.
Mnozí ve mne vidí osobu cizí a nesdílnou,
pro jiné jsem jen vzduch, neviditelná…

A přitom se pod tou přirozenou maskou
schovává malé vystrašené štěně,
které by chtělo obejmout, zahrnout láskou,
být milováno, být chtěné…

Prosím, vezmi mě do náruče a zašeptej
mi onu malou lež: „Všechno bude dobré…“