Anotace: ... a není to vodník, ani Vaculík :-). O mém oblíbeném potůčku, ale taky trochu o lidech, Lásce a tak vůbec...nic zvláštního, prostě dojmy z procházky.
Kameny, pohledy,
světlo a proud,
držíš mě za srdce,
nechci se hnout.
Nechci jít dopředu,
nechci se vrátit,
pohledem ke břehu
toužím čas tratit.
Šeptáš mi lichotky
a šploucháš vtipy,
víš jak mě rozesmát,
jak ohnout šípy.
Má ostří ohladíš -
tak, jako oblázky.
V Tvém proudu najdu skrýš...
...na konci procházky.
Co dodat. Opakoval bych se. V závěru vidím náznak změny - vystoupení z perfektních rytmů. Ono nějaké to překvápko a vybočení bývá zajímavé.
27.04.2011 13:30:00 | René Vulkán