Sluneční víla
Sluneční víla
Anotace: Napsána na mé poměry trochu neobvyklým způsobem...
V košilce celé hedvábné
vyčeše z vlasů svěží smích.
Polštář rozhodí po polích...
... sem tam z něj pírko vypadne.
Pak vykoupe se ve své kráse,
když svět je ještě bez lidí
a ani očko nevidí,
jak cudně, zlatě červená se.
Když vykvete v nebeský květ,
tak pampelišky sličné v trávě,
co posnídaly rosu právě,
mohou jí tiše závidět.
Je nejkrásnější ze všech dam,
když rozpálí se do běla
a s čistým dechem anděla
vytančí k nebi, k výšinám.
Až do večera slouží nám,
pak rozlije se po obzoru
a rudé vlasy spustí dolů...
... s ní ráda tajně usínám.
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk04.05.2011 12:48:00 HarryHH
... radost, a lehkost poznání ... to mládím silně zavání ...:-))
a úděl skepse druhých stran ... je věkem kmeta obtěžkán ...
/ ... znám i jiné slunce, nepřátelské a zlověstné...
drtící vůli přežít a vysávající život ....
... v rudých vlnách písku ... Kalahari /
to tvé je právě takové jako jsi popsala ...
a nezbývá ... než ti ho závidět ...
28.04.2011 18:24:00 teď už nikdo
Tvé básně se čtou tak lehce, jako by jejich slova k sobě navzájem byla předurčena! :)
28.04.2011 01:10:00 Špáďa
Sluneční den, panečku, ten umí posílit duši i tělo a dodat sílu do nocí...! Krásněs vše vyjádřila!
27.04.2011 20:01:00 CULIKATÁ
Tvé básně jsou více než nádherné.Ta něha, lehkost, jako kdyby slova tančila...
