strašně křehký střed
strašně křehký střed
.
rozlomí se tma
sjede bleskem do očí
světla že nevidět nic
a uši se začínají bát
aby ruce neztratily hmat
o špičku jazyka brnkají struny
a vpíjí se to do nervů
bodá do představ
krájí iluze na malinký
vzpomínky
svět se zhoupne
jakoby se nic nestalo
pak schovávám
co mne žene
aby nikdo nevěděl neviděl
neslyšel ty struny ve mně
(a pršelo nám oběma -
někdy ke štěstí víc netřeba)
svět se zhoupne v bocích
a protáhne si hřbet
smutné stříbro
protéká píšťalou
jako rodící se čas
ve kterém chybí pocit
tělo a hlas
a přebývá led
.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
rovnou do středu...
někdy to omámí v euforii
nebo poslední pár sekund před zhasnutím...
Kouzlíš a svádíš v představách neskutečně :-)
08.05.2011 09:06:00 | Danger
evokuje ve mě pocity, tak silné, že mi přijde, jestli by nestálo za to, poskytnout čtenářům (třeba jen mě) více srozumitelna do jejího sdělení.
02.05.2011 23:59:00 | René Vulkán
svět se zhoupne v bocích a protáhne si hřbet - krásné a ta představa mě děsí, neb ženy jsou vládci této říše snové...
02.05.2011 14:23:00 | kasparoza
Napoprvé jsem ji přešel, ale něco mne vrátilo zpět. Je pěkná, co pěkná?! Vyčuhuje! ST*!
(nebo ses mi jen strefila do nálady) :-))
29.04.2011 21:22:00 | Zasr. romantik
