Mrazivá

Severní vločko z krutého kraje,
jak křehký je tvůj krásný třpyt.
Dlaně mě zebou, a srdce taje,
když nemohu tě políbit.

Z nebeských výšin královno bílá,
srdce mi puká, nevidíš.
Jsi ta, o které vždycky jsem snila,
snad v horkých dlaních nezmizíš.

Třpytivá krásko, směješ se v dáli,
láska je prý pro pozvané.
Počkám, abychom spolu se smáli,
až vítr mi tě přivane.