Když vánek si pohrává
s mými neposednými vlasy
a mě smysl nedává
co myslel jsi tím "asi"
všechno je ještě
před náma
a já měla pocit
že už to končí
...
Chci cítit
tu chuť
polibků Tvých
znovu ochutnat
ten sladký hřích
když smáli jsme se
a přitom vážnost
té chvíle
nás úplně odzbrojila
a já šla Tiše
jako žena Adamova
v představách
Tvého snění
...
modlím se
ať je jen málo věcí
co nás změní
...
Krásně a upřímně znivé dílko... já beru si jej k srdci, tohle přeju si též přeci... a dnešní den, to všecko rozhodne. Děkuju za jisté povzbuzení a dodání odvahy, ke kroku, rozhodnutí... zdali jít či nejít ruku v ruce s ním dál. ST!***
03.05.2011 10:39:00 | NikitaNikaT.
Měníme se i kdybychom nechtěli, ale uvnitř zůstat stejní, není zas tak těžké...
03.05.2011 10:36:00 | labuť