Důchodce

Sto let staré ruce
pořád se chvějící
vrásky na čele
a přesto se smějící.

Den plný bolesti
a přesto chce žít
nikdo ho nechce
však nablízku mít.

Když chce něco říct
tak ostatní neslyší
když tečou mu slzy
tak nikdo ho neutiší.

Na cizím místě
umírá každým dnem
a své blízké vídá
jen jednou za týden.

V době narozenin
na hodinu přijedou
aby ti, co popřejí
mu mohli být "rodinou".

Aby ti takto zvaní
čisté svědomí měli
byť už je to dávno
co na něj zapomněli.

A přesto jim děkuje
a přesto je má rád
byť oni zapomněli
jak málo stačí dát.

Starý, nemocný a sám
zůstává každým dnem
a přesto ho nenapadne
že to my mu nepomůžem.

Sto let staré ruce
nyní tiše ležící
vrásky na čele
a přesto se smějící.

Den plný bolesti
už nebude žít
teď už je pozdě
přát si blízko ho mít.