Probuzení

Měsíc
se s ránem rozpustil
jako kostka cukru v puse,
chtěl jsem ještě se svítáním
zlíbat tvoje víčka,
co jsou jako lžičky medu,
a chytit tě naposled
kolem pasu
než zmizíš.
Už jsem to ale nestihl,
už to neprovedu -
vedle nikdo není,
předběhlo mě
vlastní probuzení