Dáváš mi víc
než jenom sebe.
Ty jsi však líc
já rub, který zebe.
Chtěl bys mě mít
jak mě pánbů stvořil.
Bez líčení být
mám strach –
že svět by se zbořil.
Refrén:
Říkáš mi – pro lásku
tvář jako z obrázku
nemusíš vážně chtít –
já toužím všechno smýt!
Nemám rád přetvářku,
nesnáším porážku!
Mám rád, co je tvoje
a nechci tyhle boje!
Jen krásu přírodní
ty prostě uznáváš.
Říkáš to hodně dní,
zatím však prohráváš.
Na rty si rtěnku dám,
mascaro na řasy.
Skvělý pudr mám,
žádný strach –
změním se ti do krásy.
Refrén:
Říkáš mi – pro lásku
tvář jako z obrázku
nemusíš vážně chtít –
já toužím všechno smýt!
Nemám rád přetvářku,
nesnáším porážku!
Mám rád, co je tvoje
a nechci tyhle boje!
Mám prý tvář jako lež!
Já říkám, tak si běž!
Zamíchals´osudím,
kdo tohle rozsoudí?
Kdo tohle rozsoudí…
Tvář jako lež vídám docela často... občas někde postávat bokem... snad je to z trapnosti, či rozmarnosti...
08.05.2011 20:37:00 | NikitaNikaT.