Toulání minulostí

Všechno se mi to pomalu vrací
jako na strunách kytary
jen otřít prach
a smotat prasklé déčko
do spirály
života

Vidím zas verše v úsměvech lidí
kteří dávno odešli
kdysi jsme takhle žili
zpívali u ohně do rána
a kouřili trávu

Je to tak dávno

Vzít v pátek ruksak na záda
a spát zas jednou
pod hvězdami
to pamatují
už jen sešlapané kanady

Vzpomínám chvíle
co patřej jen těm
co neusínaj
je to tak dávno...

Stačí jen natáhnout strunu
a chytit vlak
toulání světem
a verše beze smyslu
bez úvah
a rýmů...

Všechno se mi to pomalu ztrácí