Setkání

V podzimním slunci hrají si děti
strašně rád poslouchám upřímný smích
hrajou si na život neví kam letí
pak jeden chlapeček najednou ztich´

V tu chvíli jako by zastavil čas
přišel jsem k němu a hladil mu vlasy
pak foukal vítr okolo nás
zamával stromy jak žitnými klasy

Prý to je snílek šeptal mi do ucha
prý chce být básník a verše psát
bojí se dospělých - strašidel bez ducha
přitom by všechny chtěl mít vážně rád

Chtěl by jim říct ať už se nemračí
chtěl by je rozesmát to mu prý postačí
Pak znovu řekl mi že z nich strach má
kouk´ jsem mu do tváře.. byl jsem to já