Tvářím pod rouškou
Tvářím pod rouškou
Až před vámi budu ležet
jen ve své vlastní
obnošené kůži
nahá jako pravda
a otevřená
jak rudé květy růží
až pohřbíte mé sny
a zbyde
bezmoc těla
zalepte mi i rty
kdybych se
modlit chtěla
a ortel mého bytí
vyšijte
zdobným stehem
co nejblíž mému srdci
pak
obložte ho ledem
svědomí amputujte
odsajte
moje touhy
a pak mne klidně suďte
pro jeden život
pouhý
* * *
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Pane to je dílo...
Já bych si Tě třeba vycpala:-) a ty touhy a svědomí,vzpomínky,poetickou duši dala do broušených lahviček...na oltář jednoho vzácného života
Je to opravdický skvoST! (nedej se zmást mými morbidními představami:-))
14.07.2011 14:03:00 | zvířenka
Nikdy dříve jsem tě nenašla ke čtení, až po tvé návštěvě jsem zabloudila k tobě.. a jsem moc ráda. Tvé verše zůstávají a nutí přemýšlet a vidět to, co dříve člověk nevědomky neotevřel v sobě.
13.07.2011 21:46:00 | zelená víla
Až slza padla by z oka... pěkné a pro mě hodně procítěné, nevím, s nádechem čehosi bolavého, ale upřímného. A proto ST!***
22.05.2011 11:06:00 | NikitaNikaT.
Přijde mi hodně smutná,jako kdyby z ní dýchalo zklamání z lidí, kteří rádi kritizují druhé...A nebo je Culda úplně mimo, což je taky doSt pravděpodobné:).
19.05.2011 11:43:00 | CULIKATÁ