ty poslední dva verše bych tak ráda sama řekla jednomu... :) nádherně jsi to napsala :)
25.05.2011 16:45:00 | chicacheca
Šumný příteli ze zrcadlové výlohy, jen chraň ji , stav ji na nohy..
24.05.2011 15:39:00 | zvířenka
pokud máš přítele,nepotřebuješ zrcadlo...
24.05.2011 06:41:00 | Danger
není nad to mít blízkého člověka...
23.05.2011 21:20:00 | Mbonita
ST z mého bytu
za litry jemnocitu
23.05.2011 20:56:00 | zenge
Kde setkáš se s jemnocitem
v ulici, v metru, ve vlaku?
Jak mnohé, přestává být hitem
až náhle, roven zázraku
rozptýlí tvé pochybnosti
ten hlas jako z neznáma,
boří hráze, staví mosty
tak něha je ti dopřána
a bída marně roní žal
neznámý když pohne klíči
To jemnocit tě v náruč vzal
s nocí, co tvář neodlíčí
***
Jiří
23.05.2011 20:36:00 | j.c.
Pěkné poděkování.. maloučko jsem se zasnila... neívm, neumím přesně popsat ten pocit, který jsem ucítila... snad od káždého kousek... bolest, smutek, ale přešel v lásku, štěstí... jako něco, co zranilo, jako něco, co to změnilo... když se znovu zas rozednilo.
23.05.2011 17:59:00 | NikitaNikaT.
Tvá báseň mi vnukla myšlenku, též komusi poděkovat - že existuje...
23.05.2011 15:27:00 | labuť
Krásné.
23.05.2011 12:14:00 | CULIKATÁ
Nevím sice, komu je určena, ale poděkovalas skvoSTně!
23.05.2011 12:04:00 | Špáďa
Jen nerad ruším
avšak musím
kvůli ST!
23.05.2011 12:02:00 | Mario de Janiero