Chápeš?

Tak nějak z nostalgie, protože nechci nikoho slyšet
Nechci nikoho vidět ani cítit, onanuji s vlastními slovy
Říkám si: Stejně to byla pravda, jenže teď je teď
A ten děs z roztříštěného těla a zbytečnosti bytí…naplivat

Kolikrát jsem chcípal a uvnitř duše usadil se boležal
A v plné držce rval mou radost na kusy a já nic
Jen blbě zíral na nekonečné príma zprávy z gauče
Masomlejnek mi vymlel do hlavy díru jako od hraboše

Ale stejně jsem psal krávoviny a hledal si rádoby latinu
Jenže jsem sekal akorát tak přerostlé kopřivy u plotu
I tak to mělo jistý souzvuk a hlavně…nikdo nerozuměl
Ha, to mi fakticky udělalo dobře jako anýzový protiprďák

Víš, až tohle budeš číst, tak mi už bude všechno jedno
Jsem takový borec z ochotnického dívadla, co přehrává
V hlavní roli lorda Rolfa hrál ten prďola, co čepuje to pívo
Tak si tedy jedno dám a porovnám na dvorku devět kuželek

Chápeš? Je jich jen osm a z toho tři maj uraženou hlavu…