Spontánní

Anotace: ..nemám ho prostě rád!

Ten potměšil, co zubů měl dost málo,
mě vyděsil, aniž za to by to stálo.
Tlustá brýlí skla zbrázdila mu zrak,
a vzrůstá ve mně divný, marný tlak
vrazit ta skla až na tu samu kůru
jeho šedou, a jeho bulvy až vzhůru
vzlétnou, bude to nevýslovná slast.
Oni berou a nesmrdí jim vůbec past,
co kladou. Rozevřou chřtán co ostnů
je plný. Nastraží cokoli, a do snů
mi vrní. Tak se chytni, šlápni tam,
co víc ti zůstalo? Já radu asi mám.
Ač hnijíc budu pln zášti do ucha řvát,
Asi mě nechte, nebudu se s vámi prát!
Nezlomně si půjdu za svým. Ti znalí,
co chápou, sami sobě toho mnoho vzali.
Tak tápou. Mně to nepomáhá, klečím
v rohu kde i ten hrách zemřel něčím.
A mohu obvinit plíseň, že to utrpení
je slabé? Hrách umřel, roh se nemění.