Umět tak...
Umět tak...
Umět tak...
krokem do prázdna
těžkou botou zvířit prach
vyhaslých malých radostí
i tak dost je
pomníčků u cest...
rozfoukat sny
o kterých od dětství sním
a co končí nad ránem probuzením
vždyť hvězdy
mi stejně nepadají...
však
na nohách lodičky mám
a dech je takřka bezvětří
tak alespoň...
cigareta zklidní třes
a slunce slzy osuší...
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
konec je smutnění
s posledním slovem básně
každej den promění
téma i tvojí básně
12.06.2011 18:58:00 | Elisha
Jde vidět,že život kolem rychle utíká jak voda a i tak vše zvládáš na vysokých podpadcích,tak jen tak dál.
06.06.2011 22:41:00 | Danger
Z lůna duše vyvěrá Tvá báseň... ale lodičky mají podpatky, jejich dupnutí umí být pořádně ostré...
30.05.2011 09:30:00 | labuť
Možná když sundáš ty lodičky...někdy je těžký žít a snít...doufám že bude lépe
30.05.2011 09:16:00 | la loba
