Těším se na Konec

Ač venku sílí
světlo dne
má duše se do Hlubin
propadne
A rozpadne
se na maličké kousky

Vnímat střepy
co do duše míří
a Bohy jak
svou energií hýří
a pýří
se že jsou božštější než já

Kdysi dávno
umřít se mi chtělo
a jen po Tichu
prahlo moje tělo
jen po Věčnosti
a po Pláních
a po nahotě na stráních
jen po Tobě
a Tvém věčném smíchu
leč spoutala jsem svoji
pýchu
a sobeckost

Jen s Tebou jsem chtěla
žít
A pouze s Tebou umírat
Kdybych tenkrát
uměla nazírat
do hloubky věcí jako umím teď
mohla jsem Ti dát
svou odpoveď

Mohli jsme život zasvětit sobě
žít jenom ve své vlastní době
jen ve svém vlastním světě
bez bolesti
a napětí
A teď? Sejdem se leda
ve smrti

Zvykla jsem si
usínat v slzách
a probouzet se v Prázdnotě
I když jsi odešel
neboj
já najdu Tě...