Popůlnoční

Ručičky hodin právě zradily čas,
daly si pauzu, nehnou se ani o jeden vlas.
V dáli na obzoru jen blikají ohluchlá světla,
vládne tu noc, co slunce se dnem z oblohy smetla.
Jediné listy stromů v rytmu vánku ševelí,
uvolňují parket myšlenkám, probouzejí veselí,
pod hávem šera splétají své barevné vize,
z oblohy smotaly kilometry mléčné příze.
Vše, co není, jednou uvadne a pomine,
minulost si je k sobě navěky přivine.
Vzhlédneš-li, vždy však spatříš naději,
podobnou kratičké slávě létavice,
nejistému plamenu větru obnažené svíce.
Vtiskni ji srdci a drž se jí.