Neumím si říct ....
Neumím si říct ....
Anotace: o pomoc
Pomalinku potápím se ke dnu
Nevolám o pomoc
Neprosím
Mlčky klesám
V poslední chvíli zvedám ruce
Nikdo je nezachytí ....
Pomalinku potápím se ke dnu
Nedýchám
Tiše klesám
Jsem u dna
Mé ruce smrt uchopí
A nepustí ......
Má duše bezvládné tělo opouští
Stoupá vzhůru
Na svobodě se jakoby rozplyne
Počká si ve stavu nehmotném
Na jiné....
Poslední tipující: kasparoza, Dota Slunská, strašidýlko-střapatý, hloubavá, Holis, Kars, Metcheque, Madanik, umělec2, teď už nikdo, ...
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk02.06.2011 23:33:00 Lucucu
kdyby alespoň člověk klesl už na to dno a mohl se od něj odrazit, ale nejhorší je ten pocit neustávajícího pádu...
vím, rozumím a držím palce, aby bylo líp
01.06.2011 19:02:00 střelkyně1
také to neumím,uzavřu se do sebe a nikoho k sobě dovnitř nepustím...moc pěkně jsi básničku napsala!:))
31.05.2011 23:52:00 Jeněcovevzduchukrásného
Tak, tak, tak to asi nějak bude :-), a co zasejem, to sklidíme a pak se uvidí a uvidí se jistě.
31.05.2011 20:06:00 Marcone
Je to příběh života.Nejen o utopení jako takovém,ale hlavně o smrti samotné,součásti života,kterou si projde každý z nás.
31.05.2011 17:53:00 NikitaNikaT.
Maruško, připomněla si mi svým dílkem tak nějak mne samu sebe... také si neumím řéct o pomoc, když je mně ouvej, víš, možno právě proto se pak toliko trápíme... možno proto nás pak toli bolí, a máme pocit, že zlepšení, jako by bylo v nedohlednu... ale vím, že na druhou stranu, pokud jsem už tolik věcí zvládla sama, mocky mě to posílilo... ano, to víš, že mně mnohdy pomohli přátelé, zejména přítel... snad to bylo tím, že to vycítili v pravou chvílu... snad je to tím, že už mě znají.
31.05.2011 17:25:00 la loba
Tak já ti podám ruku jo?ale jestli se chceš utopit tak ti zvenku nikdo nepomůže.Já vím jaké je cítit bezmocnost a marnost,voda může i nést.
