Zabíjím se s každým výdechem...
A cestu ke konci pečlivě si vybírám...
Když neplný život žil jsem zbytečně...
...ať alespoň ten konec za to stojí...
Za tu bolest co jsem způsobil ne zcela netečně...
...za ty lži co jsem v sobě nosil a kojil jimi uši těch, které měl jsem chránit...
Nezasloužím si ani den navíc...
...a pro ten smutek co možná ani nepřijde...
...klid a prázdnota se mi vyplatí...
...sobecký akt na konci cesty, jež klikatila se jen zdánlivě za obzor... ...pocestný jenž se v poušti neztratí...
Zabíjím se pro tu bolest co nechci dál působit...
Když tep v hrudi žalem bolí...
Chtě nechtě nechají mne odejít...
Zabíjím se a chce se mi...
...bude Vám lépe bez snílků na zemi...
...mě už zbyl jen jeden...
...jak ze dne na den o hodinu dýl ještě být...
...a to za námahu věru nestojí...
...bez snů nemá cenu žít...
...kdo bez iluzí smrti se nebojí...
Zabíjím se bezbolestně...
...více méně trestně...
Zabíjím se nerad pro lásku...
...i přes to, že jiným žití visí na vlásku... a měnili by se mnou hned...
...kdo říkal, že je spravedlnost?
Kdo mi nalhal, že stojí za to svět?
Zabíjím se...
A sny?Prostě se vztekáme a vyzíváme boha na souboj protože se nehraje podle našeho scénáře...každý druhý tady píše o zraněné lásce o ztrátě snů a ideálů...prostě nejsme schopni přijmout život bez toho našeho ega které říká Já a ostatní jsou tu pro Mě!Ne jsme nuly,jsme míň než mravenci-ti jsou užiteční,my jsme paraziti...
01.06.2011 09:03:00 | la loba
Napsané skvěle!Jinak myslím že nikdo z nás si v podstaťe nezasloužíme žít...otázkou je zda toto není očistec peklo naší duše a našich myšlenek...
01.06.2011 09:00:00 | la loba