Vůně květin a lidská hniloba
uvítají při návštěvě hřbitova.
Po zralém uvážení
uvažuji o rozprášení.
Nezapálit hřbitovní knot,
nemít vlastní hrob.
Ani okénko ve zdi s kytičkou
co zabere místa maličko
Kdo znal mě a bude mě „znát“
ten vzpomene si-jen tak-rád.
Když nezůstanu zapomněna,
zapalte mi svíčku třeba doma.
Nepotřebuji mít po smrti více
kytice, věnce a honosné svíce.
A pokud trošku vzpomínek a lásky
mi můžete dát
budu se na Vás z té velké výšky
určitě smát…
E.T.Jane, copak tak chmurně... dílko dobře zpracované, hodně působivé, citové... nesmírně zamyšlenkové.
01.06.2011 22:13:00 | NikitaNikaT.