Trošku pláče.
Mrtvolky polibků v ní
rozpadly se v prach.
Ozvěny rytmu
něčích dlaní,
strach ze samoty,
radost k naučení.
Do taktu skáče.
Závorky spojení
vsákla lačná zem.
Náhrobek chybí.
Krve dost je
- k pečetění zimy.
Neplač už ani trošku...
Toliko chvil co kapek těch
moře vzpomínek
jak v srdci hlubokém
na věky ukryje se
bez čítanek.
Jde vlnka za vlnkou, vidíš?
Tak pousměj se...
1*
19.06.2011 14:51:00 | cevert