Zavítala jsem dnes do krásného paláce,
kde starých knih vůně se rozléhala,
připadala jsem si jak v pohádce
a vlna radosti mě objímala.
Jen dotyk na rub jedné knihy,
hned jsem si představila děje spojené s ní,
jen pouhý vzdech a slovo kdyby,
já byla částí celé scenérie.
Ten starý rub a název na něm,
všechno to působí takovým klamem,
není zde více co říci,
protože představy se v hlavě nořící,
spřádají příběh o válce,
nechybí zmínění o lásce.
Jsem hrdinou, co bojuje,
nemá stud, nezná strach, kraluje,
je to tak těžké vést celé vojsko,
trochu je povzbudit,
nebát se porážky,
protože ve víře překonáš překážky.