Měsíc
Měsíc
Anotace: Při pohledu na měsíc se mi zklidní dech a vstoupí do mne příjemný podivný pocit klidu.
Je noc
Tmu zdobí srpek měsíce
Koukám na něj...
Vzpomínek mám tisíce
Promítají se mi v hlavě
jedna přes druhou
Naštěstí
Jde o dobu minulou
S bolestí v srdci i na těle
prosila jsem o pomoc
Ne známé ani přátele
Ale tmu ,hvězdy,měsíc ,noc
Mé tiché zoufalé řvaní
co trhá vše uvnitř těla
Kdy lebka chce bolestným
tlakem prasknout
A mozek přikazuje
DOLŮ SKOČ
Ať už skončí
ten hrůzy kolotoč
To měsíc zklidnil můj zoufalý třes
Pohladil mé bolavé tělo
svým zklidňujícím odrazem světla
Jako by šeptal,bude líp věz
Zahnal mě dolů
z nebezpečné výšky
Připoměl mi TY
kterým bych chyběla
Dal mi sílu a odvahu
Já opět byla statečná NE zbabělá
Byla to noc plná bolesti
zoufalství a smutku
Byla to noc s měsícem probdělá
Teď koukám na něj s láskou já
Jako na mě tenkrát ON
Tiše mu děkuji
Už posté -ON rozumí
Myslím si,že je rád
Když žiju líp
Vždyť jsme tu jen hosté...
Poslední tipující: jitka.svobodova, jvacl, Kars, Pevya, TetaKazi, Juraj Hrom, hloubavá, strašidýlko-střapatý, Dota Slunská, ZILA78, ...
Komentáře (18)
Komentujících (16)
Doporučit
Tisk11.06.2011 07:22:00 hloubavá
Ano, nikdo a nic nestojí za to, abychom odešli předčasně. Svět je nádherné místo k žití a měsíc moudrý pozorovatel!
09.06.2011 08:31:00 NikitaNikaT.
Maruško, někdy nám život, osud, láska, přátelé, lidé uštědří bolesti, rány, které se dlouho hojí, dokud po nich nezůstane... vybledlá jizva, jizvička. Někdy je ouvej, ale věř, že nikdá, žádným nezdarem život někončí... neměl by skončit. Já vím, že ze dna se těžko drápe nahoru, že jde to moc pomalu a jsou dni, když opravdu aj ta poslední naděje umírá... neumírá, andílku, to jenom v danou chvílu si to myslíme, protože bolest a slzy jsou silnější než my, ovšem... (tři písmenka ALE...) sama znáš a víš, že odazit se dá aj od maličkosti... a třeba právě od teho měsíce a tisíce hvězd... tam v noci nahoře.
Tam, v noci, nahoře,
vidím hvězd plné moře
a měsíc jim kormidluje,
Tobě, Maruško, cestu ukazuje....
Tam, v noci, co se svítí,
nebe vypadá, jak louka...
... plná krásného kvítí.
Tam hledáš odpovědi na otázky,
tam snažíš se hledat řešení na překážky.
Maruško, je to maličkost, která dává Ti sílu,
tam můžeš nalézt ke štěstí i lásce života žílu.
Přátel je někdy málo,
a proto je tohle modro,
andílku modráskový.
08.06.2011 21:32:00 střelkyně1
Taky se měsíci často zpovídám a hvězdy beru za svědky
a taky byly doby,co jsem ho prosívala a jak ten život tak pozoruji,budu ještě častokrát...tvá báseň je kouzelná...dneska se na ten měsíc asi podívám...o))
07.06.2011 22:33:00 labuť
Měsíc a tma jsou znamení klidu, co potřebuje každá duše.
A Tvá báseň je zpověď, co třeba uleví a jiným pomůže, protože se v ní najdou...
07.06.2011 21:24:00 hatlapatla
la lobě...
To sem asi nepatřilo...o těch posměváčcích.
Zjitřená mysl? omluva...
07.06.2011 20:53:00 la loba
Nechápu koment o posměváčcích ale tady není čemu se smát...báseň je hluboká a mě oslovila protože miluju Měsíc a přírodu vůbec tam hledám sílu když je mi nejhůř...mám Tě moc ráda Maryje a shodou okolností jsem si dnes uvědomila jak jsme pro své okolí důležití ač si často myslíme opak...
07.06.2011 20:12:00 hatlapatla
Posměváčci Ti zde ale nekomentují.
Nemohou. Nečtou Tě.
vnímají jen SVÁ bolení. :-)
07.06.2011 20:10:00 hatlapatla
Tohle je Tvé nejhezčí dílko.
Je to napsané tak, jak to cítíš a jseš schopná popsat jen ty.
Je dobře, že je tu tolik krásných lidí, kteří si nehrají na básníky, ale píší co na srdci, to na jazyku. V případě Literu na klávesách klávesnice.
Piš, vylij to ze sebe, kašli na posměváčky, kteří občas postiženi můzou vychrlí to, co už bylo 100 x napsáno.
Jsi originál. To je to. :-)
Já Ti fandím. Asi jsi prožila těžké věci.
07.06.2011 16:49:00 uživatel smazán
ano jsme tu jen hosté..krásně napsané ST!
