U baru

Skrz naskrz,
propíchanej imaginárními šípy,
sedávám na baru,
v hospodě jménem Život,
a piju rovnou z pípy.

Ani nevím,
jestli mě to chutná.

Za pultem,
noc co noc,
postává,
barmanka smutná.

Moc toho nenamluví,
jen se občas usměje.

Když zeptal jsem se na jméno,
řekla mi,
že Naděje.

Já chtěl jsem na ní číslo.

Odmítla.

V tu ránu,
mi ,,pivo,, ,
na jazyku zkyslo...