Závodění

závodím
ve svojí hlavě
všichni
na očích pásku a na hlavách střechy
práší se mi od rtů
a prach zanáší mé uši



zuby precizních ozubených kol
z kovu
každý den znovu
trhají látku nezapnutých barevných košil



svět kolem je podobizna reality
a realita se míhá jako buben pračky


přidej mýdlo




ale uber oči

- mohlo by to štípat



jako komáři když sají krev
nemají myšlenky na bubliny z krve
narozdíl od představ dávného malíře



na stole občas vidím víc než tam je
nebo
v rozprostřeném prádle na sušáku
vím že proužky můžou znamenat spoustu věcí
a když se zkříží vzniknou kostičky



náhoda je pánem, který ale není

v tom je vtip budoucnosti
na které visí obrazy
které nesou
obrazy

krev i mýdlo v dlaních pění


a hledat smysl života
je hledání odpovědí
v nepopsaných listech
v lidech
kteří jsou na smrt bledí

za závojem myšlení
prázdno co studí
věky ostřený břit
rozsekne stejně hladce pomeranč
jako naději