Sny

Když rozsvítí se nade mnou světlo temnoty,
jsem jako píseň bez noty….
Padám do hlubin, je mi úzko,
ale přitom, jsem tak blízko…

Blízko toho, co se bojím,
blízko tmy, ve které v noci stojím….
Blízko vší temnoty a nenávisti, a také pověr….
Pověr a těch neviditelných děr…..
Které nás stáhnou dolů,
kde nechceme být a kde bojíme se žít.

Kde bojíme se jediného kroku,
tam se nacházíme rok od roku…
O jediném kroku nemáme tušení,
protože na toto dění, na tenhle děj,
zapomeneme další den,
nebo si řekneme, že byl to jen zlý sen.

Přitom, někde v hlouby duše cítíme,
že sen, který občas před očima vidíme, byl pravdivý…
Pravdu se však nikdy nedoví leniví,
ale pouze ten, který pravdu svých snů hledá
a nikým si nedá vyvrátit to,
že zlé sny nejsou jen zlými sny,
ale chtějí nám něco říci!